V posledních měsících jsem se několikrát setkala s formulacemi podobnými té v nadpisu. A setkala jsem se s nimi i v minulost. Je to rodičovský právoplatný postoj, o kterém často přemýšlím. Je dokonce jedním z důvodů, proč Foxis vzniknul. V inzerátu, na jehož základě postupně vznikl první Foxis tým, se psalo: „…nechci dělat tábor, který je dětskou dovolenou, placeným hlídáním, výcvikovým táborem nebo továrnou na peníze. Vším tím jsem jako dítě i dospělá prošla v rámci více jak 10 různých organizací a nechci to. Zkusila jsem si toho dost a mám svou vizi.“ 

V letošním školním roce jsem se v této vizi posunula i v rámci práce ve škole. A když jsem nad výroky o tom, proč některé rodiny tábory odmítají, přemýšlela, do cesty mi přišel rozhovor s naší paní ředitelkou. Mimo jiné v rozhovoru mluví o tom, že cesta k respektující práci s dětmi a lidmi obecně, vlastní vize, cesta přes překážky systému začala v oddílu a na táborech. Místo dlouhého psaní o tom, jaké benefity a jaký smysl má setkávat se mimo civilizaci, bez rodičů, v kolektivu vrstevníků apod., tedy sdílím odkaz k poslechu. Řadu principů, na jakých pracujeme s dětmi v Montessori škole, se snažím propisovat i do táborových aktivit.

Monika