Přirozeným prvkem, dle kterého se rodiče rozhodují, kam dát dítě na tábor, je cena. Ceny pobytových akcí pro děti za poslední roky stoupají do vysokých částek a nelze rozporovat, že za podobnou cenu pořídíte pro dítě i dovolenou u moře. Záleží pak pouze na prioritách vašich a vašich dětí. My sami jsme celý život raději jezdili na tábory, protože zde byli kamarádi, rodiče v nedohlednu a svět tak nějak patřil na dva týdny nám. Stejně jako o volby druhu tábora, tak ani zde ale neexistuje správná odpověď, co je lepší. 

Jak to vypadá u nás?

Cena našich táborů (ale i dalších akcí) se vypočítává krkolomnou cestou odhadů a dohadů, protože ceny všeho se rychle mění, materiál opotřebovává – tím spíš, když s ním pracují děti. Když stanovujeme cenu tábora, vycházíme z pokrytí základních potřeb, kterými jsou: nájem prostor a vybavení, strava, pojištění, doprava, školení pro vedoucí, materiál na hry a tvoření a zdravotní materiál a péče. Snažíme se držet cenu co nejnižší můžeme, ale ne na úkor kvality. My zkrátka nechceme dávat dětem ke svačině oplatek, který sice stojí 2,50Kč, ale ani nám samotným nechutná a o výživové hodnotě nemluvě. Stejně tak jim nechceme upřít bezpečné sportovní vybavení, nebo udávat, že si každé dítě přiveze vlastní toaletní papír, obvazy a Paralen. Takové tábory totiž opravdu existují, ačkoliv to považuji za naprosto šokující.

Přečtěte si informace o nejbližším táboře.

Proč to může být jinde levnější?

Pokud se ptáte, proč toto všechno dokážou jiné organizace za, klidně i výrazně, nižší částky, je to obvykle způsobeno třemi věcmi.

Za prvé to může být celkovou kvalitou a přístupem k dětem. My se řadíme mezi skupiny, které berou děti jako sobě rovné osoby. Vše připravujeme tak, aby se to i nám samotným líbilo a bylo důstojné – jak program, tak vybavení a strava. Ale toto bych nerada srovnávala napříč veškerou nabídkou českých táborů, protože se jedná o subjektivní položku. Ale jako dítě jsem zažila ze stran organizátorů různé děsivé přístupy. Proto dnes apeluji na každého rodiče, aby si prověřoval, kam dítě posílá a zda souzní s filozofií dané organizace.

Druhým faktorem je velikost organizace nebo zaštiťující organizace. Skauti, Pionýři a podobné veliké a historicky ukotvené organizace, mají systém vnitřního financování, vlastní prostory a tábory si prakticky sami dotují (nutno podotknout, že ale dětí mají velký objem a ty platí každoroční příspěvky organizaci). Navíc mají obvykle nezanedbatelné státní příspěvky. To není kritika, pouze konstatování skutečnosti o rozdílech.

Za třetí mohou cenu tábora ovlivnit náklady spojené s vyplácením organizátorů. Nemalá část pořadatelů hledá do svých řad stále dobrovolníky a mnohé jsou na tom přímo založeny. Nerada bych se pouštěla do otevřené polemiky, zda to je, nebo není správné, protože to nevím. Já se ale domnívám, že práce s dětmi je v přepočtu na vynaloženou energii a přijetí rizik naprosto nezaplatitelná. Proto jsem příznivcem vyplácení svého týmu, ačkoliv jde o symbolické částky. Považuji to za přednost a slušné jednání s lidmi. Nicméně, pokud by chtěl kterýkoliv organizátor pokrýt skutečné náklady za práci týmu, ceny táborů by startovaly na dvojnásobku dnešního průměru. Tedy jde sice o položku, která zasahuje do cenotvorby tábora, ale nikdy není tou nejzásadnější, ani zdaleka.

Informace o možných příspěvcích na akce pro děti najdete v našem článku Příspěvky na tábor.

Tímto textem neobhajuji sebe a už vůbec ne tábory, které jsou plně komerčního rázu, to v žádném případě. Opakovaně se ale setkávám s frustrací rodičů, kteří nemají dostatek financí na aktivity svých dětí a průpovídek starších generací pořadatelů, kteří hlásají, že to v minulosti nejen dělali jako dobrovolníci, ale ještě si účast sami hradili! Tuto možnost má každý i dnes. I proto si, naštěstí, můžou dnešní děti a rodiče vybírat z velmi pestré palety aktivit a organizací.

Rodič také může  požádat o finanční příspěvek na dětskou rekreaci, například zaměstnavatele nebo město, kde má trvalé bydliště. V tom se vám ale pokusím poradit v dalším článku.

Autor: Monika