Dobrý den,

nabral jsem dnes kluky. Po cestě nadšeně vyprávěli, co zažili. Na závěr jsem se zeptal, proč poslali jen jeden dopis. Společná odpověď zazněla: „Nebyl čas.“

„Jak to, že nebyl čas?“, ptal jsem se, protože jsem dřív na tábory ať už jako dítě, nebo vedoucí jezdil. A věděl jsem, že nějaký čas se vždy najít může. No pořád jsme něco dělali, nebo jsme soutěžili a podobně. I během poledního klidu? Jasně, to jsme třeba plnili různé výzvy. Nebo jsme hráli hry. Myslím, že víc není třeba říkat. Slova kluků jsou víc, než veškerá poděkování. Přesto si dovolím za oba poděkovat. Podle všeho zažili úžasný tábor. Takže prosím, dejte si nás do databáze a až zase budete chystat tábor, napište nám.

S pozdravem a přáním příjemného zbytku léta
P. M.